Veronika, čtenářka portálu Techsvět, při úklidu bytu své zesnulé babičky narazila na zaprášenou krabici ukrytou v horní polici šatníku. Uvnitř nalezla rukou psaný dopis, jehož autorem byl muž, jenž nebyl babiččiným manželem. Tento objev ji přiměl zpochybnit své dosavadní představy o své babičce i o povaze lidských vztahů.

Krabice, nenápadně umístěná pod složenými šátky, obsahovala čtyři listy papíru, na kterých muž vyjadřoval své city. Veronika, poháněná pocitem, že objevuje něco vyloženě osobního, otevřela dopis a zjistila, že muž v něm popisoval svou hlubokou lásku k její babičce. Podle obsažených slov se vztah mezi nimi vyvíjel i přesto, že babička byla v manželství s jejím dědem.

Dopis byl psán s nádechem upřímnosti a intimity. Autor vzpomínal, že věděl, že nikdy nebude plně vybrán, ale přesto setrvával v kontaktu s babičkou – naznačujíc, že jejich pouto bylo silnější než pouhé přátelství. Ačkoli text nepřenášel konkrétní datum, jazykové prostředky naznačovaly, že byl sepsán před několika desítkami let. Po přečtení jej Veronika opatrně vložila zpět na původní místo a o svém objevu neinformovala ani dědu, ani matku.

Tento dopis zásadně ovlivnil Veronikin pohled na mezilidské vztahy. Začala přehodnocovat, co od lásky a oddanosti očekává, a uvědomila si, že věrnost v jednom vztahu nemusí nutně vylučovat existenci hlubších citových vazeb k jiné osobě. Zkušenost s dopisem ji přiměla věnovat větší pozornost nevysloveným nuancím, které se v lidských vztazích často ukrývají.

Emoční vedlejší vztahy bývají obvykle udržovány v tajnosti a jejich existence se často neodráží ani ve statistikách, jelikož nevedou k rozvodu či rozchodu. Takové vztahy se rozvíjejí prostřednictvím dopisů, e-mailů, telefonních hovorů nebo obyčejných rozhovorů, přestože společenský ideál celoživotní věrnosti přetrvává. Data ukazují, že řada lidí dokáže navázat další emocionální pouta, aniž by to znamenalo, že by chtěli opustit svého oficiálního partnera.

Vztahy se v průběhu času dynamicky vyvíjejí. Co se na počátku jeví jako jasně definovaný vztah, se s postupem let rozšiřuje o nové osobní i partnerské dimenze. Praktickým důsledkem je, že mnohdy může vztah fungovat dlouhodobě i přes zapojení další blízké osoby, ať už jako důvěrník, přítel či emocionální opora. Studie z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity zjistily, že hluboké emoční vztahy mimo oficiální partnerské vazby nejsou výjimečné.

Muži i ženy totiž často diskutují o svých neoficiálních partnerstvích se stejnou otevřeností a tyto vztahy jsou mnohdy vnímány jako rovnocenné, což může mít pozitivní dopad na udržení hlavního partnerství. Další průzkumy, například od portálu Vyplňto.cz, ukazují, že emoční nevěru mnozí považují za závažnější než fyzickou. Paralelní citové vztahy mohou trvat desítky let a jejich existence zůstává často skryta, protože hranice mezi oficiálním vztahem a vedlejším emocionálním poutem nejsou dostatečně jasně definovány.

Terapeut Michal Bartoš vystihl, že nelze s jistotou určit, zda se tyto vztahy častěji týkají mužů nebo žen – je to podle něj dané individuální situací. Vedle hlavního vztahu vznikají často diskrétní, dlouhodobé emocionální vazby, které nejsou fyzicky založené. Takové vztahy začínají jako nevinné přátelství a postupně se proměňují v hlubší citovou intimitu, přičemž o jejich existenci se málokdy mluví, neboť se obtížně definují.

Výzkumy rovněž naznačují, že ženy jsou obvykle citlivější na emocionální nevěru, zatímco muži kladou důraz na fyzickou stránku věrnosti. Emoční vztah, který dotýká důvěry a vnitřní blízkosti mezi partnery, bývá mnohými vnímán jako závažnější problém. Terapeuti varují, že právě tato forma nevěry často zůstává dlouho utajená, jelikož její hranice nejsou jednoznačně vymezeny.

Články s tagem

Objev, který změnil život: Tajemný dopis z minulosti odhaluje tajemství babiččiny lásky