Představte si mapu světa, nakreslenou v době, kdy Kryštof Kolumbus sotva objevil Ameriku. Na ní byste čekali hrubé obrysy známých kontinentů, možná nějaké fantaskní mořské příšery. Co když ale taková mapa, konkrétně ta od osmanského admirála Piri Reise z roku 1513, zjevně zobrazuje pevninu, která je dnes Antarktidou, a navíc bez ledového příkrovu? Přesně tahle myšlenka fascinuje badatele i laiky už téměř sto let.
Tento kartografický klenot, který se dochoval jen z jedné třetiny, byl objeven v roce 1929 v paláci Topkapi v Istanbulu a okamžitě vzbudil obrovský zájem. Na první pohled se zdá, že mapa poměrně věrně zachycuje atlantické pobřeží Evropy, Afriky a Jižní Ameriky s překvapivou přesností pro svou dobu. Ovšem pohled na její jižní část vyvolává otázky, které dodnes nemají jednoznačné odpovědi.
Záhada staré mapy: Antarktida v roce 1513?
Největší kontroverze kolem mapy Piri Reise se točí kolem jejího dolního okraje. Zde je zobrazena rozsáhlá pevnina, která se táhne na jih od Jižní Ameriky. Pro mnohé to není nic menšího než Antarktida, a co je ještě více zarážející, je zobrazena bez jejího masivního ledového pokryvu, který dnes známe. Oficiální objev Antarktidy se přitom datuje až do roku 1820.
Jak je možné, že turecký kartograf v roce 1513 znal obrysy kontinentu, který měl být objeven až o staletí později? A proč by ho navíc kreslil bez ledu, když je dnes téměř celý pokrytý ledovcem? Tyto otázky vedly k mnoha spekulacím, od teorií o neznámých, pokročilých starověkých civilizacích až po prosté kartografické chyby.
Kdo byl Piri Reis a jak mapa vznikla?
Piri Reis, celým jménem Hadži Muhjiddin Piri ibn Hadži Mehmed, byl významný osmanský admirál, kartograf a geograf. Jeho mapa, známá jako Mapa Piri Reise, vznikla v roce 1513 a je svědectvím jeho rozsáhlých znalostí a přístupu k cenným navigačním dokumentům. Sám Piri Reis uváděl, že jeho dílo bylo kompilací přibližně dvaceti různých zdrojů.
Mezi těmito zdroji figurovalo osm ptolemaiovských map, které představovaly vrchol antické geografie, a čtyři portugalské mapy, odrážející tehdejší nejnovější objevy námořních velmocí. Dále použil jednu arabskou mapu a fascinující, dnes již ztracenou, mapu samotného Kryštofa Kolumba. Právě přístup k takové rozmanité sbírce informací dodává mapě Piri Reise její jedinečnou hodnotu a zároveň komplikuje pochopení jejích anomálií.
Ačkoliv mapa zobrazuje atlantické pobřeží Evropy, Afriky a Jižní Ameriky s poměrně vysokou přesností na svou dobu, nelze ji označit za bezchybnou. Například oblast Karibiku obsahuje některá zkreslení a nepřesnosti. To ukazuje, že Piri Reis pracoval s různě kvalitními zdroji a interpretoval je podle svého nejlepšího vědomí a tehdejších kartografických technik.
Teorie Charlese Hapgooda a ledová Antarktida
Skutečnou popularitu a kontroverzi získala mapa Piri Reise v polovině 20. století díky profesorovi Charlesi Hapgoodovi. Ten v roce 1966 vydal knihu „Maps of the Ancient Sea Kings“, kde prezentoval svou odvážnou teorii. Hapgood naznačil, že mapa vycházela z mnohem starších zdrojů, které musely pocházet od ztracené pokročilé civilizace. Podle něj musela tato neznámá civilizace disponovat schopnostmi, které jí umožnily zmapovat Antarktidu v době, kdy ještě nebyla pokryta ledem.
Hapgoodova myšlenka spočívala v tom, že Piri Reisova mapa, stejně jako některé další starověké mapy, obsahovala informace, které nemohly být získány tehdejšími prostředky. Tím, že mapa údajně zobrazovala Antarktidu bez ledu, Hapgood předpokládal, že zdroje mapy pocházely z období, kdy byl kontinent skutečně bez ledu, což by podle jeho výpočtů mohlo být před 4 000 až 17 000 lety.
Jeho teorie se stala základem pro mnoho spekulací o „zapomenutých“ civilizacích a jejich vyspělých znalostech. V kontextu domnělého zobrazení antarktické pevniny bez ledového příkrovu se detailně zkoumala právě ona jižní část mapy, která Hapgoodovi i dalším badatelům připomínala přesné obrysy pobřeží Země královny Maud. Avšak vědecká komunita přijala Hapgoodovy závěry s velkou dávkou skepticismu.
„Hapgoodova teorie sice zněla lákavě a rozpalovala představivost, ale brzy narazila na tvrdou realitu vědeckých dat, která ukazovala, že časová osa, kterou navrhoval, prostě nesedí.“
Co na to věda: Jižní Amerika, nebo Terra Australis?
Moderní vědecká data, zejména ta získaná z ledových jader, podkopala hlavní pilíř Hapgoodovy teorie. Vědci dnes ví, že Antarktida byla naposledy bez ledu před více než deseti miliony let, nikoli v rozmezí 4 000 až 17 000 let př. n. l., jak Hapgood navrhoval. To znamená, že žádná lidská civilizace, jak ji známe, by nemohla zmapovat bezledovou Antarktidu.
Převládající vědecké vysvětlení je mnohem prozaičtější, ale o nic méně zajímavé. Jižní pevnina na mapě Piri Reise je s největší pravděpodobností buď silně zkresleným, nebo přehnaným prodloužením Jižní Ameriky. Kartografové té doby často prodlužovali známé pevniny, aby vyplnili prázdná místa na mapě nebo se pokusili vyrovnat s nedostatkem přesných informací o vzdálených oblastech.
Další silnou teorií je, že zobrazená pevnina je ve skutečnosti zobrazením teoretického kontinentu Terra Australis Incognita, neboli „Neznámá jižní země“. Tento domnělý kontinent byl běžný na mapách té doby a sloužil k udržení rovnováhy na Zemi podle antických geografických představ. Kartografové ho často kreslili na jih od známých kontinentů, aniž by měli jakékoli skutečné podklady o jeho existenci nebo tvarech. (Zdroj: Wikipedia)
Přetrvávající kouzlo neznámého
Mapa Piri Reise zůstává fascinujícím dokumentem, který nám dává nahlédnout do kartografických znalostí a představ 16. století. Ačkoliv vědecké vysvětlení její „antarktické“ části nepodporuje teorie o ztracených civilizacích, přetrvávající kouzlo neznámého a lákavá představa, že dávní mořeplavci znali víc, než si myslíme, dělá z této mapy stále předmět vášnivých debat a zvídavosti. Je to připomínka, že i v době, kdy máme satelitní snímky celé planety, staré mapy stále dokážou vyprávět příběhy a klást otázky.
