Vzrušení ve Vatikánu: Kdo usedne na trůn po Františkovi?

Smrt papeže Františka znamenala uzavření jedné významné éry, během níž se církev stal symbolem otevřenosti a pokory. Díky jeho snaze o začlenění více kardinálů z Asie, Afriky i Jižní Ameriky se nyní uvažuje o možnostech, které by v minulosti zůstávaly opomíjené. Františkova iniciativa tím otevírá prostor novým jménům, o kterých se dříve možná vůbec neuvažovalo. Kdo usedne na čelo římskokatolické církve po zesnulém papeži Františkovi? Tato otázka rezonuje mezi věřícími i médii po celém světě. O budoucím papeži rozhodne tradiční konkláve v Sixtinské kapli, která se sejde během několika týdnů po pohřbu Františka. Již nyní se objevují jména potenciálních nástupců.

Dosud neexistuje jasný favorit. Mezi kardinály s volebním právem působí letos nebývalá diverzita osobností z různých kontinentů a názorových směrů. Zatímco Evropa tradičně dominovala, letos se otevřela možnost, že se papež stane muž pocházející z Afriky, Asie či Ameriky. V rámci tohoto širšího kontextu se také začíná uvažovat o kandidátovi s nečekanými českými kořeny. Podle pravidel se papežem může stát jakýkoli pokřtěný muž, avšak praxe volby kardinálů trvá již staletí. V letošním konkláve má právo hlasovat 138 kardinálů, z nichž většinu jmenoval sám František. Kardinálové starší 80 let se do voleb nemohou zapojit, což se týká například českého kardinála Dominika Duky, jenž tuto hranici již překročil. Přesto český hlas v rámci konkláve zazní – doslova. Jedním z volitelů je kardinál Michael Czerny, který pochází z Brna. I když většinu své kariéry strávil v zahraničí, nikdy nezapomněl na svou domovinu a pravidelně káže v češtině, například na slavnostních mších ve Velehradě, kde oslovil tisíce poutníků. V církvi je známý jako zastánce lidských práv, ochránce uprchlíků a bojovník za spravedlnost. V roce 2022 mu papež František svěřil vedení vatikánského úřadu, jenž se věnuje těmto oblastem.

Hlavní město Praha v boji s hlučnými turisty: Němci pod drobnohledem!

Číst článek

Czerny pochází z jezuitského řádu, ze kterého rovněž vyšel sám papež František. V minulosti působil mimo jiné v Africe, kde se angažoval v boji proti AIDS, a ve Střední Americe, kde vedl univerzitní instituty zaměřené na humanitní vědy. Absolvoval studium na chicagské univerzitě, ovládá několik jazyků a i přes své 78 let stále aktivně pracuje na misijních a charitativních projektech. Ačkoli patří k starším kardinálům, stále má právo hlasovat a být zvolen. Přestože se jméno Michaela Czerného začalo objevovat mezi širším seznamem možných kandidátů, odborníci upozorňují, že mezi hlavní favority nepatří. Podle historika Jaroslava Šebka se o Czerném již mluvilo, avšak šance, že usedne na svatopetrský stolec, jsou poměrně nízké. Nicméně jeho jméno nemusí zůstat v průběhu konkláve opomenuto.

Nejčastěji se letos hovoří o představitelích liberálního tábora, který byl blízký zesnulému Františkovi. Jako příklad lze uvést filipínského kardinála Luise Antonia Tagle, jenž otevřeně vyjadřuje obdiv k dílu českého teologa Tomáše Halíka a často cituje jeho texty. Pokud by byl zvolen, stal by se prvním papežem asijského původu. Dalším významným kandidátem je italský kardinál Pietro Parolin, aktuálně působící jako vatikánský státní sekretář. Jeho jméno se již po řadu let objevuje v souvislosti s budoucím papežským výběrem. Rovněž silně kandiduje Matteo Zuppi, který je známý pro své mírové mise a liberální přístup k otázkám orientaci LGBT v církvi. Oba muži pocházejí z Itálie. Na opačné straně spektra se řadí představitelé konzervativního směru, mezi nimiž vyniká maďarský kardinál Peter Erdö, prosazující návrat k tradičnímu pojetí katolické morálky. Zvuky hlasů podporujících změnu však směřují i k možnosti, že se papež stane muž z Afriky – například kardinál Peter Turkson z Ghany nebo Fridolin Ambongo z Demokratické republiky Kongo. Tento trend je podpořen skutečností, že přibližně každý pátý katolík dnes žije právě v Africe a tento podíl se i nadále zvyšuje.