Ikonické "embáčko" – symbol českého automobilismu, který si uchoval místo v srdcích generací

V 60. letech minulého století se mladoboleslavská automobilka pyšnila modelem, který vzbudil obrovská očekávání. Vzniklo auto, které se i přes svůj základní komfort stalo oblíbencem širokých masech lidí. Navzdory méně pohodlným jízdním vlastnostem se vůz s úsměvem osvojoval a nyní již spíše patří do vzpomínek než na běžnou silnici. Pro mnohé starší generace představovalo toto vozidlo významný symbol dětství. Bylo to první rodinné auto dostupné v masové výrobě, jež získalo obrovskou popularitu ihned po uvedení na trh. Přestože vůz patřil do nižší třídy a nenabízel moderní technologie, díky dostupnosti se stal miláčkem široké veřejnosti. Připomínáte si, jak jste seděli v autě, které navzdory nepohodlným sedačkám a hlasitému motoru budilo nostalgii a vzpomínky na první rodinné cesty?

Automobil byl skutečným průkopníkem. Výroba započala v roce 1964, což znamenalo oslavu 60. výročí této legendy. Auto sehrálo klíčovou roli v historii českého automobilismu. Jako první masově vyráběný model mělo samonosnou karoserii a revoluční uspořádání – motor i pohon se nacházely vzadu, zatímco úložný prostor byl vpředu. Maximální rychlost dosahovala 120 km/h a průměrná spotřeba okolo 7,5 litru na 100 km. Tato výroba přispěla k masové motorizaci Československa. Již v roce 1963 vznikl první prototyp kombi, založený na konstrukci sedanu. Přenesení technologií ze sedanu do kombi se ukázalo jako nepraktické – motor se nechytil přímo do zadní části vozu bez úprav, což způsobilo komplikovaný přístup k technice při opravách. Navíc docházelo k přehřívání motoru, vedoucí k rozhodnutí nepřivést tento model do výroby. O rok později byla do výroby zavedena finální verze klasické Škody 1 000 MB.

Seniorská samota: Smutná realita našich dní

Číst článek

Auto mělo řadu technických slabin. Závadné pérování a tvrdá sedadla způsobovaly, že cestující pociťovali nepříjemné otřesy a bolest. Zadní motor vydával hluk, a pedály byly nevýhodně vysoko. Vozy trpěly vysokou poruchovostí, zejména v prvních ročnících, proto se jim přezdívalo „tisíc malých bolestí“. Byli jste již připraveni na menší opravy od prvního použití. Vůz měl chromovaný ovál na přední masce, obklopující rezervní víko a zasahující do bočních směrovek, přičemž tvořil i část zavazadlového prostoru. Vyráběl se ve čtyřdveřovém provedení s čtyřválcovým motorem a čtyřstupňovou převodovkou. V roce 1966 proběhla modernizace reagující na uživatelské připomínky a poslední úprava v roce 1968, kdy výroba končila. Celkově bylo vyrobeno 443 141 kusů.

Přibližně polovina vyrobených modelů našla uplatnění v zahraničí, což potvrzuje oblíbenost vozu na mezinárodní scéně. Zbytek po desítky let putoval českými silnicemi. Navzdory počátečním technickým nedostatkům a nepohodlí si vůz dlouhodobě udržuje lásku občanů. Pro mnoho rodičů a prarodičů představoval automobil první zážitky – od výletů po dovolené křížem krážem republikou. S časem uznáme, že dnes by nikdo nechtěl usedat za volant tohoto vozu dlouhodobě, ale v mnoha srdcích si „embáčko“ uchovalo nenahraditelné místo.