Genetická úprava dětí: Etické hranice biotechnologií

V poslední dekádě nastal v oblasti genetické úpravy dětí revoluční pokrok. Nové metody jako CRISPR/Cas9 umožňují cílené zásahy do DNA, což přináší naději pro pacienty trpící dědičnými onemocněními, například cystickou fibrózou. Tyto pokroky ale také nutí společnost, aby se zamyslela nad etickými hranicemi, které si musíme jasně stanovit, než se tyto technologie stanou běžnou součástí zdravotní péče.

Historie genetického inženýrství sahá až do 70. let 20. století, kdy vědci poprvé experimentovali s úpravami mikrobiálních organismů. Tehdy se zrodila myšlenka, že by takové metody mohly být jednou použity na lidech. Průlom přišel v roce 2012 s objevem technologie CRISPR, jež umožňuje neuvěřitelně přesnou editaci genů. Stále však je tento postup u dětí využíván převážně v rámci přísných klinických studií zaměřených na léčbu vážných nemocí.

Reliant Robin: Od plastového prasete k luxusní edici

Číst článek

Dnešní metody nám umožňují úpravu genů již v embryonálním stádiu, čímž se otevírá potenciál pro širokou škálu aplikací. Zatímco úprava genů za účelem léčby genetických vad není většinou považována za eticky problematickou, myšlenka na 'designerové děti', tedy modifikace genů za účelem dosažení preferovaných vlastností, jako jsou výška či barva očí, přesahuje do oblasti eugeniky a vyvolává mnoho kontroverzí.

Úprava genetického kódu u dětí rozděluje světovou odbornou veřejnost i laickou společnost. Na jedné straně nahlížíme na možnost vyléčit závažné choroby jako rakovina či Huntingtonova nemoc. Na straně druhé existuje reálné nebezpečí komerčního zneužití této technologie, což by mohlo vést k ještě většímu sociálnímu rozdělování ve společnosti.

Dračí zuby na silnici: Nový prvek, který nutí řidiče ke zpomalení

Číst článek

V Evropské unii platí striktní zákaz genetické úpravy lidských embryí pro jiné než léčebné účely. Tento přístup má za cíl zabránit zneužití technologie a zaručit bezpečnost budoucích generací. Naproti tomu v USA a Číně je legislativa uvolněnější a umožňuje více prostoru pro výzkum a vývoj. Světová zdravotnická organizace (WHO) doporučuje vytvoření mezinárodního dohledového orgánu, který by monitoroval vývoj a používání těchto kontroverzních technologií.

Vědci přesto varují před přílišným optimismem. I přes nadějné výsledky krátkodobých studií zůstávají dlouhodobé důsledky genetických úprav neznámou proměnnou. První generace dětí s genetickými úpravami se tak stává průkopníky v humanitním experimentu s nejasnými konečnými dopady, které se možná projeví až za desítky let.